Otočka

V poslední době, jsem přemýšlel, že bych zase něco po dlouhém čase napsal. Ale tak nějak už nemám co. Nedívám se moc na filmy, nečtu knihy a když mně napadne něco "filozofického" přijde mi to natolik absurdní psát, nebo to říkat, že si to raději nechám pro sebe. Ač tato doba není, (alespoň pro mně) nakloněna literární tvorbě, zjišťuji, že se tak nějak touha psát o tom co v člověku dřímá, přesunula spíše do hudby a do ticha. Hudba a ticho pro mně začínají stát výše než řeči vysvětlující veškerenstvo a realitu o sobě. Nejde, ale jen tak o ledajaké ticho. Ne takové ticho, které vzniká když člověk neví co říct a utápí se v trapnosti případně v touze rychle utéct. Ale ticho ve kterém člověk nepotřebuje nic říct a přesto tím řekne vše. Chtěl bych se takovémuto tichu naučit...Vlastně po něm začínám téměř po 22 letech doopravdy toužit.