Amplitube Irig

Díky svým cestám jsem poměrně hodně omezil hraní na elektrickou kytaru, přece jen k tomu, aby se na ní dalo pořádně zahrát člověk potřebuje nějaké to kombíčko. A i když existují velice skladné varianty, vždycky je to zátěž navíc a člověk si místo elekriky vezme raději akustiku. I přes to jsem zažíval poměrně velké dilema, protože elektrickou kytaru mám díky jejím zvukovým možnostem nejraději. A řešení přišlo tak nějak samo od sebe s mým "chytrým" telefonem Iphonem, na kterého je neskutečné kvantum aplikací. Jednou z těch aplikaci je i amplitube. Dlouho jsem se rozhodoval a nakonec se mi podařilo sehnat přes ebay za velice dobrou cenu adaptér na propojení kytary a telefonu.

Nelenil jsem, program jsem nainstaloval a začal zkoušet. Zvukové možnosti free verze jsou poměrně omezené, jedno kombo, dva mikrofony a tři efekty, metronom a super přesná ladička. Což je sice fajn, ale nestačilo mi to, proto jsem udělal životní krok.:) A nakoupil si speciální balíček kde jsou efekty a komba od Fenderu a k tomu ještě jeden Reverb efekt na vytvoření zvuku haly. Životní krok to byl, protože mne to vyšlo na 15 euro:)) Ale nelituji, přece jen je dobré podpořit vývojáře a ve výsledku jsem ani nebyl zklamán. Zvuk se dá nakroutit opravdu ucházející, zvlášť když máte studiové sluchátka. Osobně ujíždím spíše na čistém zvuku podpořeném reverbem, a tady se dá udělat velice dobrý, jediné co mi chybí je akustický simulátor, ale možná se objeví časem. Shrnuto sečteno, konečně mám na čem cvičit!:)

Časem ještě plánuji dokoupit 4 stopý nahrávač. Jakmile to udělám, bude z tohohle prográmku poměrně solidní efektor, nahrávač na cesty, případně na doma, protože jak už to u produktů applu bývá, jsou to maximálně pohodlné a intuitivní. Co bych ještě chtěl vyzkoušet je připojit to na aktivní bednu, protože kdyby byl zvuk, alespoň trochu použitelný, stál by se z mého telefonu naprosto ultimátní nástroj. V každém případě, díky téhle věci teď cvičím na elektrickou kytaru opravdu velmi, velmi často.

Tady je ještě ukázka jak to funguje v praxi.

21.5.2011 Zbrašovské aragonitové jeskyně Koncer Didgeridoo

Včera jsem měl tu možnost zúčastnit se akce, které se konala na poměrně zajímavém místě a to v aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou. Hned po příjezdu mne přivítala nádherná příroda a o to více se zvedlo mé očekávání nadcházející série koncertů.

Hudební program byl následující: Zdeněk Vilímek (didgeridoo a zpěv), Mira Hepil (didgeridoo), Pavel Hedrych (alikvotní zpěv a brumle), Pavel Vala (výrobce vrtaných didgeridoo a hráč na didgeridoo) s dcerou Marietou (příčná flétna a koncovka) a Pavel Cholevik (djembe), Martin Ludvík (didgeridoo), Pavel Vank (provozovatel webu didgeridoo.mysteria.cz) s kapelou Rytmy Země (http://bandzone.cz/rytmyzeme) a Honza Roubek s kamarádem Samem, který žil v Austrálii (didgeridoo).


Kvalita koncertů byla poměrně silně kolísavá, po úvodním slovu zahrál sám pořadatel, který předvedl velice solidní výkon a skvěle zvládnutou techniku, poté přišel poměrně velký šok, kdy zahrál "nějaký australan" smutné bylo, že neovládal cirkulační dech a jeho výkon, působil po velice dobrém výkonu pořadatele jako pěst na oko.


Příště se raději neohlížet na to, že je někdo z oné mytické zemně a raději nabírat lidi dle hráčských kvalit. Po žalostné performaci onoho hocha z Austrálie přišli na řadu začátečníci, vzhledem k tomu, že začínají nebudu jejich výkony komentovat a budu doufat, že budou dále rozvíjet svou techniku a hlavně kompozici. Ale nutno říct, že výkonem nijak nepřekvapili uvidíme jak se případně zlepší a budou dále posunovat svou techniku hry.

Následně se přišel menší zlom v podobě velice vyrovnaného výkonu Rytmů země, kde byla předvedena velice dobrá hra na Didgeridoo, Flétnu a hlavně alikvotní zpěv, který byl takřka dokonalý, kdyby bylo v jeskyni echo, byl by celkový zážitek naprosto skvělý.


Na závěr zahrál a zazpíval organizátor se svým kamarádem kytaristou. Výkon opět velice dobrý jen malá rada pro kytaristu. Příště si dát kytaru do jeskyně mnohem dříve, nebude se potom tak rychle rozlaďovat. A v případě, že se kytara rozladí těsně před začátkem performace, není žádná ostuda si svůj nástroj ladit déle nebo použít přímo stage klipovou ladičku.


Když nás organizátoři na konci vyhnali, tak nám ještě všichni na odchod zahráli, konec působil velice spontánně a uvolněně.

Ještě dodám pár výtek, velice špatně hodnotím naprosto neprofesionální přístup fotografa z mladé fronty, který neustále fotil bleskem a rušil celý průběh koncertu, skoro se divím, že účinkující po těch záblescích nespadli z monolitu. Organizátoři by měli pro příště všechny fotografy poučit o tom, že by měli fotit "eticky" a ne jako hovada.

Jsem zvědav na příští ročník. Protože osobně si myslím, že koncerty v jeskyních mají velký potenciál. Pro příště bych dál vědět více poloprofesionálním případně pokročilejším kapelám, přece jen zaplatit 100 korun je docela dost.


Stránky projektu: Tady

Více ticha než slov.

Ve svých myšlenkách se stále vracím ke kritickému momentu svého života. Znáte to, nikdy nevíte kdy přijdou, ale když přijdou poznáte to.
Má kritická chvíle nastala tehdy když se vedle mne zničehonic objevila kytara. Matka od mé přítelkyně mi jí dala s tím, že bych mohl taky zkusit hrát, v té době jsem hrál na didgeridoo, ale pořád mi u toho něco chybělo.
Když jsem darovanou kytaru vytáhl z prohnilého obalu nestačil jsem se divit. Byla totálně obitá, odrabaná a k tomu všemu měla téměř vytrhnutou kobylku. Nelenil jsem a hned jsem si na ní zkusil zahrát. Měla jen jednu strunu, takže jsem do ní bouchal co to šlo a snažil se vyluzovat nějaké ty tony. Už tehdy jsem věděl, že se něco změnilo, ale netušil jsem jak moc.

Období radosti ze hry se střídá s obdobím frustrace a neumětelstvím. A touha proniknout do tajů samotného tonu je každým dnem větší a větší. Slova na papíře vypadají tak mrtvě. A naopak slova a příběhy, které jsou přeneseny do jemných harmonií jsou živé a nabádají následování. Každá soustava tonů představuje příběh, ale lze jít i dál. Každá soustava tonů pak představuje svět, do kterého je možno nahlédnout. A přesně v tomhle momentu přestávají stačit slova a všechna tahle omáčka. V tomto momentu je třeba utichnout a naslouchat. Nebo naopak zpívat, hrát a vtisknout se do nabízeného světa. Otázkou je, kam tyto světy směřují. Měli snad dávní bharatovci pravdu?

Kytara a její možnosti mně ukázala a ukazuje, že ve světě je neskutečně mnoho tajemství. A co víc, tyhle tajemství nejdou vyčíst, vyslyšet. Tajemství, jdou pouze zakusit a prohlubovat.

Opětovné, probuzení.

Po téměř roční odmlce jsem se rozhodl pomalu, ale jistě opět rozjet tenhle projekt. Očekávejte nové příspěvky.

Co se týče pracovního vytížení, je zatím veliké, protože mne čeká srovnávací zkouška z Religionistiky, ale pokud se vše povede, budu moc hrdě usilovat příští rok o státnice z tohoto oboru.

Času je málo, ale chuť se opět ventilovat je větší:)

edit: Až teď jsem si uvědomil, že to nebyla téměř roční odmlka, ale opravdu roční:) Poslední příspěvek, jsem odeslal přesně před rokem...

Ostrava didgeridoo solo - Ondřej Smejkal

"V Ostravském Domě umění, od 19h, solový koncert v rámci společné výstavy Orbis Pictus, privezu i křišt’álový nástroj.."

Když jsem si přečetl tenhle popisek, řekl jsem si, že nesmím promarnit příležitost a rozhodně si musím tohoto člověka poslechnout. Protože přece jen je znám, jako jeden z nejlepší hráčů na tento nástroj u nás...

Smejkal mi ukázal dvě důležité věci, je mistr svého oboru, ale příběh jeho hudby nedokážu nikterak rozkódovat a ať jsem se ho snažil pochopit sebelépe, slyšel jsem jen techno v přezvučené místnosti, ve které jsem nedokázal vydržet do konce. Když skončil první "blok" a Ondřej vyměnil Didgeridoo, pochopil jsem, že už to asi jiné nebude. Přechody mezi rytmy byly velice strmé a jeho zpěv na začátku považuji za velice špatný vtip, protože byl falešný. Smutné také je, že na konci zdělil, že by s tím slavným křišťálovým ridem dokázal nazvučit místnost se 150 lidmi...proč to neudělal v místnosti, kde bylo lidí stěží 50 lidí je mi záhadou...

Tenhle koncert, ale i přesto byl přínosný ukázal mi, že v hudebním projevu je nejdůležitější příběh, zdělení, něco co chytne za ruku a povede člověka někam pryč. Je mi jasné, že Ondřej tím vším chtěl něco říct, ale jeho příběh se ztrácel v "přezvučení" a v komplikované technice...

Bobby McFerrin - Ostrava

Měl jsem možnost být na Koncertu Bobbyho McFerrina v Ostravě a pocity byly spíše smíšené. Na jednu stranu jsem byl naprosto unesen možnostmi tohoto zpěváka, který posunul zpěv do zcela jiné roviny a na druhou stranu jsem byl velice zklamán chladným a neschopným publikem a neživým orchestrem, nevím jestli to bylo tím, že už byl Bobby unavený ze dvou předešlých koncertů, ale něco tak ochablého jsem ještě neviděl. Bobby publikum zkusil párkrát rozezpívat, ale musel se nejspíše cítit jako by dostal zcela rozladěnou kytaru, bohužel na tomto koncertu neuplatnil svojí schopnost práce s publikem a ani se mu nedivím...

Co se týče Orchestru, který mu byl k dispozici byl sice technicky velice dobře vyzpívaný, ale nedával do hudby život, ještě lépe to šlo vidět když se s ním pokusil udělat Jam, celý slavný orchestr pak působil velice nejistě. Holt je těžké se pustit do nevyšlapaných cest....

Velké překvapení, ale představoval Dan Bárta...S Bobbym předvedli naprosto dokonalé vystoupení plné života a nutno říct, že Bárta tím co předvedl se, alespoň u mně stal nejlepším českým zpěvákem.

Je vidět, že i když je Bobby unavený dokáže i přes to předvést neskutečně mnoho, těžko popisovat jeho hlasové techniky, nepřetržitý dech. Ale rozhodně jsem strašně rád, že jsem to mohl vidět a slyšet...stal se pro mně velkou inspirací

Bakalářka...jednání třetí!

Takže nakonec po všem možných i nemožných peripetiích konečně tenhle týden svážu svou nehodou bakalářku. Vypadá to, že faktická stránka je v pořádku, zbývá nám už jen opravit překlepy. Když bych to srovnal s lodí, tak je to asi ve fázi, že musí uschnout lak a stačí vyplout.