Večerní skepse

Na jedné modré planetě, umístěné v galaxii čítající pár planet, žije zvláštní druh zvířat, který si dovoluje tvrdit, že již nejsou zvířata, ale něco mnohem více. Vyznačují se schopností mezi sebou komunikovat za pomocí znakových systému. Za pomocí tohoto znakového systému vytvořili pojem civilizace. Což je dle nich další věc, ve které se odlišují od zvířat. Civilizaci byli schopni vytvořit zajímavou fůzi technického nadání, přemýšlení a umění. Což jsou jejich další tři pojmy. Technikou jmenovali schopnost vydělit se z přírody, přemýšlení je schopností odvratu od přírody a umění je schopností v letmých někdy snad i zoufalých záblescích poukázat na řád přírody.

Tito tvorové si o sobě rádi mysli, že jsou vládci všech druhů žijící na jejich planetě, kdyby byli schopni cestovat skrz kosmos nárokovali by si nejspíše i vládu nad ním. Ať tak či onak vladaři jsou to nejspíše špatní, protože svojí planetu drancují ať už po stránce živočišné tak i po stránce zdrojové.
Lidé se vyznačují častou řízenou kontrolou ostatních zvířat. Pokud se například někde přemnoží určitý druh zvířat, lidé ho začnou systematicky zabíjet a pokusí se ho navrátit do původních stavů. Bojí se totiž, že by takové zvíře způsobilo ekologickou krizi.

Lidé se velice dobře rozmnožují, jejich počet každým rokem roste. Mnoho z nich myslí stejně jako zvířata pouze na rozmnožování. Sami sobě se bojí položit otázku, proč by to měli dělat. Raději tento problém řeší zabíjením ostatních lidí. Jsou to totiž zvířata silně teritoriální a pokud se jich na jednom místě vyskytne příliš jsou se sami schopni regulovat. Leč od té doby co vynalezli atomové a vodíkové zbraně, se jejich regulace dotýká i ostatních druhů, včetně celé biosféry.

Lidská rasa si musí uvědomit svojí rovnost s ostatními živými tvory, kteří ač neovládající znakový systém dorozumívání jsou na stejné úrovni jako oni, jsou obyvatelé jedné planety. Měli by si uvědomit, že pokud nezmění svoje uvažování z teritoriálního a rozmnožovacího na jiné nebudou nikdy vládci a vyspělými bytostmi, ale pouze a jen přemnoženým druhem, škůdcem. Lidé jsou pyšní. A já se modlím za to, abychom dostali ten vysněný rozum, který by z nás udělal lidi a ne zvířata. Modlím se za to, aby se změnilo naše nahlížení.

Dubové didgeridoo

Konečně jsem si našel trošku času popsat svůj nový nástroj. Čím více jsem s ním v kontaktu, tak tím více letmými doteky zjišťuji, že je to mistrovský kousek v rukou začátečníka. Je neskutečně citlivý a jde na něm velice snadno poznat, že jsem ujel s nátiskem což se projevuje nepěknou rezonancí. Pozitivní věci zase je, že mi v něm zúročilo snažení s bambusem. Cyklický dech je zde opravdu cyklický.
Tenhle nástroj mě nutí více trénovat, protože jeho nádherný D dis zvuk, mně dovolí časem vyjádřit to co jde slovy jen velice těžko. Ale zatím se s tímhle Ridem seznamuji, těším se na to až se budeme znát mnohem více. Říkám si ať už Morana odvane, protože čím dříve budu moct hrát na slunci a na čerstvém vzduchu tím lépe.

A teď charakteristika tohoto Didgerida od výrobce.

Velmi zajímavé didgeridoo lepší střední třídy. Nástroj byl zamýšlen na dynamické hraní s průkazným, hutným základním zvukovým zabarvením a myslím, že toho bylo ideálně dosaženo (zejména dík optimálně zvolenou tloušťkou stěn v posledních třetinách nástroje). Didgeridoo vyniká ostrým, přesným a silným tónem, což se projeví zejména ve středobasových polohách kde nástroj ze sebe, i při běžném hracím tlaku, vydá hlasitou, hutnou a nepřeslechnutelnou:) zvukovou linku. Pokud aktivně přidáme náporové hraní bránicí, celý tento zvuk. efekt se ještě znásobí a výsledná vibrace je opravdu působivá. Své neopomenutelné místo zde mají také přefuky, tedy jejich aplikace. První „sklouzne“ ze základního tónu téměř sám a i další nepotřebují příliš snažení. Hlasitostí i tónem (první přefuk) pak s nástrojem hezky souzní. Didgeridoo je svým vyjádřením spíše basový nástroj (i když tónem na stupnici leží téměř uprostřed) a i přes možnost aplikace rychlého stylu hry, nechá vyznít půvabu pomalého, relaxačního hraní. Nástroj je lehce hratelný a jeho zpětný hrací odpor mu umožňuje se dobře uplatnit event. i u začínajících hráčů.

Materiál:Dub
Výška:173 cm
Dolní průměr:12 cm
Hmotnost:3 kg
Tón:D#
Přefuk: D#, G, F

http://www.didgeridoo-art.cz/

Na těchto stránkách najdete obrázky tohoto rida, plus spoustu dalších věcí ohledně tohoto pro mně srdcového hudebního nástroje.

Zimní oslava

Zima je tento rok neskutečně tvrdá. Toužebně očekávám jaro. Mé milované období, kdy se matička příroda znovu narodí a naši milou zemí začnou opět protékat barvy života. V tento pochmurný čas plný sněhových vychřic jsem se před 22 lety narodil. Tedy přesně bylo to 17.Února.

Nemám rad oslavy narozenin, které jsou určené jen pro oslavence, proto jsem se rozhodl udělat něco trochu odlišného. Malou bubnovačku pro pár svých přátel. Vzhledem k omezené kapacitě jsem nemohl do svého nynějšího působiště pozvat více lidí, ale i to málo stačilo k tomu, aby se vytvořila příjemná atmosféra.

Bubny a Rida zazněly a mí přátelé včetně rodiny(bohužel zde nebyla k zmiňované kapacitě a dostupnosti celá) mně k mému velkému potěšení obdarovali rozličnými dary včetně krásného nového Didgerida, kterému se budu věnovat nejspíše v příštím příspěvku, ale hrát na něj je něco nepopsatelného po všem tom lapocení se s bambusem:o)

Děkuji všem za to, že přišli a doufám, že jste si tuto oslavu prožili stejně dobře jako já. Přesně za rok se zase uvidíme!:o)

Děkuji bráškovi za to, že přivezl bubny, svým přátelům za to, že mohli přijít a mé rodině za to že jí mám. A také děkuji Terezce, že to se mnou dokáže stále vydržet:o)

A zde jsou fotky z Oslavy

Metronom

Když jsem dnes hrál na rido, tak jsem byl vyplísněn svou velkou inspirací za to, že nedokážu správně udržet rytmus a neustále zrychluji či zpomaluji. Nu dobrá, je na čase najít něco co dokáže hru na rido poněkud vylepšit a to tak, abych byl schopen hrát s více lidmi. Pro tento účel slouží metronom, který za pomocí zvoleného taktu ťuká a pomáhá tak hudebníkovi držet stálý rytmus, pokud to sám od sebe neumí.

Objevil jsem velice šikovný prográmek, který umožňuje mít mentronom na počítači. A myslím si, že pro můj účel bude více než dostačující. Snad jen doporučuji najít lepší "ťukací" zvuky:) Protože vaše okolí, muže z tohoto syntetického ťukání zešílet:)

Zde je onen program.

Mág

Cesta dnes ubíhala nádherně. A já byl konečně na té cestě, o které jsem vždy snil. Sám a šťastny ze své vlastní nezávislosti. V torně jsem měl vše potřebné. Svíčky, svojí knihu hodně jídla a vodu. Najdu si vlastní místo kde budu žít. Vybuduji si vlastní věž a konečně budu mít čas studovat tajemné vědy do té hloubky, aniž by mě kdokoli rušil. Budu jen já a má věda. Je toho tolik co objevovat…

Planiny byly ideální místo pro osamělé mágy, kteří hodlali studovat tajemné umění v soukromí ničím nerušeni. Jedinou společností jim byl ledový vítr, vytí vlků a nádherná polární žáře. Orick přesně věděl, co chce a vydal se až k samotnému konci planin, tam kde se neodvážil téměř nikdo. Vypravil se ke stěně světa.

Pohled na rozeklané vrcholky stěny světa mě ochromil. Pohoří táhnoucí se celým kontinentem budilo respekt. A bylo to také ideální místo pro mou věž. Pomalu jsem zavřel oči a začal formovat své myšlenky. Vytvořil jsem jednu velkou, která na malý moment zaplnila celou mojí mysl a pak jí prudce vystřelil proti skále, která byla nejblíže. S potěšením jsem otevřel oči a pozoroval, jak se kámen trhá ze skály a formuje do podoby, kterou jsem si vybral.
A teď přijde ta horší část. Nesnášel jsem, když jsem musel zabít strom, pro to abych získal potřebné dřevo pro přežití. Stromy, které byly poblíž, se zdály být ideální. Lehkým krokem jsem k nim došel a každému z nich jsem se omluvil a snažil jsem se jim vysvětlil, že jejich dřevo je pro mě naprosto klíčová věc.
Opět jsem zavřel oči a začal formovat myšlenky. Tentokrát bylo myšlenek více. Okenice, stoly, police na knihy…Otevřel jsem oči. Stromy se prudce vytrhly ze země a začaly se formovat do jiné podoby. Opravdu nerad berou cizí životy…
Život ve věži byl skvělý. Netrvalo dlouho a brzy jsem si začal přivolávat všechny potřebné knihy, které jsem potřeboval ke svému studiu. Byla to nádherná doba, studovat až do večera. A ve chvílích volna jsem stál na vrcholu své věže a pozoroval nespoutané planiny. Život se tehdy zdál byt jasně určen. A já se začal pomalu blížit svému cíli. Tomu cíli, kvůli, kterého jsem zahodil svůj dosavadní život s lidmi. Změnit svůj osud smrtelníka, uniknout osudu, který mi byl nalinkován, vymanit se smrti. Získat Nesmrtelnost.
Byly, jen dvě mi známe možnosti stát se nesmrtelným. Buďto obětovat svojí duši a stát se Lichem. Nemrtvým kouzelníkem. Ale po pravdě cena to byla neskutečně vysoká, proto jsem tuto cestu zamítl hned od začátku. Byla další možnost. Existoval kámen, s jehož mocí se daly uskutečnit všechny sny. Kdysi dávno jej vytvořil čaroděj, který se rodí jednou za stovky let, ba stovky, jednou za tisíc let. Když si ale uvědomil jeho moc, ukryl ho zde na planinách. Před lidmi… Já jej ale nehodlám zneužít. Chci si splnit jen své přání nic víc.
Byl jsem připraven vyrazit. Nechal jsem svojí věži, věží… Čtení starých spisů mě už unavovalo. Nevěděl jsem ale, kde začít. Snažil jsem se uvážit, kde čaroděj mohl ukryt ten kámen. Usmál jsem se. Možná nastal čas zeptat se…
Vše bylo připraveno, všechny nápisy v kruhu seděly. Zavřel jsem oči, pomalu jsem začal odříkávat staré zaklínadlo. Vzduch se začal vlnit. Nápisy se rozsvítily. A uvnitř kruhu se objevila pokroucená postava, která na mě začala syčet.

Orick: Démone…Vítej v základní materiální…
Demon: Co chceš človíčku!?
O: Ach přímo k věci... víš co hledám musel sis to přečíst v mé mysli když jsem otevřel průchod.
D: Já ale nevím kde ta věc je!
O: Víš a řekneš mi to…Přikazuji ti to!
D: Nenávidím tě!
O: Mluv!
D: Kuldahar!
O: To druidské město?
D: Ano!
O:Jistě Kamenné srdce! Mělo mě to napadnout hned! Nikdy to nebyl druidský artefakt. Byl to kámen, který hledám. Výborně!
D: Uvolni mě… Chci zpátky do Hadesu…
O: Ne… Do Hádesu nepůjdeš…
D: Cože?
O: Říká ti něco Mt Jolonir démone? Vyšší sféra? Hora kde se rodí Dévy?
D: Ne! Nemůžeš…
O: Můžu…

Po pravdě démony jsem nikdy neměl rád. Pro démona dostat se na Mt.Jolonir je to samé, jako když se dostane Déva na Hades. Dévové z něj buď vysají všechno zlo a změní ho na sobě rovného, anebo ho jednoduše zničí. No snad budou mít dnes dobrou náladu…
Kuldahar! Velký dub tyčící se až k nebi. Největší svatyně Druidů jaká kdy byla vytvořena. Cíl se blížil. Můj velký sen se blížil…
Impozantní pohled na velký Kuldaharský dub mě uchvátil. Pulzující síla přírody jim naprosto přetékala. Když jsem vešel do jeho stínu, ucítil jsem teplo. Bylo to příjemné jarní teplo. Nedalo se to srovnat se zimou, která panovala na planinách. Bylo okolo něj věčné jaro. Ale vše vypadalo opuštěně. Nikdo se mě ani nepokusil zastavit, když jsem vcházel do budovy, kterou obepínaly kořeny dubu. Uvnitř jsem narazil na postavu v jednoduché hnědé kápi. Usmála se na mě.

Druid: Vítej… Oricu!
Orick: Jak víš, kdo jsem?
D: Tvá touha po kamenném srdci tě prozradila už z dálky.
O: Dobrá, víš co chci! Dáš mi to?
D: Ne... Nechápeš sílu toho předmětu.
O: Chápu ,jsem mág Druide!
D: Jsi chlapec, který má neskonalý talent! Ale prahneš po něčem, co je proti rovnováze!
O: Cože?
D: Rovnováha! Nemůžeš narušit přirozený běh věcí. Smrt patří k životu. Je to jen schod na cestě.
O: Ne! Smrt je podle mě něco co bylo vytvořeno proto, aby byly vyčleněni jedinci kteří nedokáží dosáhnout takové úrovně, aby se jí vyhnuli!
D: Ach hlupáčku… Myslíš si, že snad někdo takové úrovně dostál?
O: Já budu první! A klidně ať jsem jediný!
D: Tvá touha ti zastínila tvojí bystrou mysl.
O: Jsi dogmatik! Rovnováha…je jen pojem nic víc.
D: Pochop, že v kameni je velká moc…
O: Já ten kámen znám! Studoval jsem ho každou noc!
D: Studoval jsi knihy…
O: Vím co obnáší jeho užití…
D: Opravdu?
O: ANO!
D: Dobrá tedy… Když to tak opravdu chceš je to tvá volba je na podstavci. Co se má stát, to se stane.

Dychtivě jsem ho vzal do ruky. Triumf! Vítězství! Spokojenost. Dokázal jsem to, prostě jsem to dokázal. Stanu se nesmrtelným. Formovat mysl. Pomalu. Mé přání. Cože?Ne tohle ne. Každá myšlenka se stává…realitou.
I ta nejhloupější podvědomá. Jsem mág, umím zastavit svojí mysl. Teď! Nejde to. Proč to nejde! Musím zastavit mysl. Proč myšlenky přibývají? Je to jako řeka. Valí se přeze mě.
Oheň. Proč myslím na oheň?! NE!

D: Oricku slyšíš mě!?
O: Bolí to…Zastav to…Myšlenky přibívají roztrhá mě to…
D: Oricku…Velký dub hoří! Formují se tu tvojí démoni, kteří jen čekali na chvíli jako je tato. Všechny tvé myšlenky se derou na povrch a začínají ožívat!
O: Zastav to!
D: Nemůžu…Musíš je sám zastavit. Ovládni svojí mysl mágu!
O: Nejde to! Zkoušel jsem ale nejde to pomož mi!
D: Sám jsi to chtěl a teď to máš! Není v mé moci ti pomoci...

Mysl se mi tříštila na kusy. Má pracně budovaná a trénovaná mysl. Kámen tak nezdolné moci zničil zároveň všechny mé ochrany, které jsem kdy měl. A teď vše co jsem skrýval, vyšlo na povrch. Každou sekundu se má mysl napínala a napínala v neskutečné křeči. A já začal křičet, plakat…smát se. Věděl jsem, že začínám ztrácet zdravý rozum. Musel jsem něco udělat. Nemohl jsem se stát bláznem s obrovskou mocí. S takovou moci, že bych mohl opravdu zformovat svět do své podoby. Pochopil jsem, co musím udělat. Bylo mi zároveň líto, že jsem se nechal nést svojí vášní až tak daleko. Kdybych nebyl hlupák tak jsem mohl žít šťastný život. Jako mág. Mohl jsem si najít družku a sdílet s ní své vědění. Mohl jsem udělat pro svět něco dobrého. Mohl jsem procestovat celý svět. Mohl jsem přijmout svůj osud. A místo toho…V poslední záblesku agonie jsem se soustředil na jednu jedinou myšlenku. Oheň! Neskonalé teplo mě pohltilo.

S mágovým vzplanutím všechny jeho myšlenky uhasly.

Icewind Dale

Velká nostalgie a jeden z mých milovaných příběhů. A snad i malá upoutávka na jednu mou povídku:o)

Light of Life (Ibelin Reprise) - Kingdom of Heaven

Jedna z dalších písniček, která mě hodně oslovuje.

Pokání

Legendární film, který v 80. letech minulého století předznamenal zlom epochy v Sovětském svazu i v celém Východním bloku. Vysoce stylizované podobenství o krutém městském starostovi Varlamovi, jenž ani po smrti nenašel klid v hrobě. Vyvrcholení Abuladzeho trilogie o věčném boji dobra a
zla. (LFS 2007) (oficiální text distributora)

Dnes jsem mněl, úžasnou možnost v rámci festivalu Sbohem Opono, shlédnout tento film. Je až zarážející, že takovéto kritické dílo mohlo vzniknout v 80 letech v samotném sovětském svazu. Mimo poukázání na šílenost a absurdnost stalinismu se v něm krásně zračil protiklad víry a ateistického komunistického materialismu.
Šla v něm vidět naprostá bezvýchodnost života, který pozbyl všeho smyslu. Života kde rodina a úspěchy vytvářejí iluzorní ukryt před spalující prázdnotou, Tento film poukazuje, že totalitní režim, který tu před dvaceti lety byl, bral lidem nejen svobodu, ale i víru. Vytvářel zmrzačené lidi, kteří si na sklonku svého života začali uvědomovat tíhu prázdnoty a samoty. Neříkám, že prázdnota života není v konzumu podobná, ale v režimu kde existuje svoboda, je alespoň možnost volby. A možnost si tuto svobodu ducha, volit a hledat, užít jinak než ve vězení, pracovním táboře, případně před popravčí rotou.

Doporučuji shlédnout!

Více o tomto festivalu na
Kino-Orechovka