Intermezo

Aneb nikdy se nehlaste na filozofii, skončíte přesně takhle:) Obrázek tu nejde načíst celý, proto abyste ho uviděli v jeho úplné zrůdnosti klepněte na něj.

Berserk-Forces Projekt

Dneska večer mně napadla jedna docela šílená věc, hodlám převést tuto synťákovou šílenost do akustické podoby. Co k tomu budu potřebovat?

Dvě Rida, Šamanský buben, Djembe, Zpěváka(Ten není zapotřebí v případě potřeby ponecháme japonštinu kříženou s angličtinou....)

Když se zaposloucháte do rytmu, není tak složitý v každém případě za pokus by to stálo, a mohlo by to snad dopadnout i zajímavě. Kdo se chce zapojit nechť mě kontaktuje.

Večerní průlet myslí

Traduje se, že pomíjivost je špatná. Je prý dobré hledat něco stálého a trvalého, jistotu. Co když, ale dosáhneme stálosti a nepomíjivosti? Něčeho trvalého? Jak se pak zachová naše neklidné a nestále srdce? Stálost přijme jako něco samozřejmého, přijme jí jako něco co tu bude vždy a proto není potřeba se tím zabývat dále. Místo toho se raději zaměříme na něco co je nestále a nedostupné. Na něco nestálého protože srdce je samo o sobě nestálé, jak by pak mohlo milovat něco stálého?

Vztahy ve kterých, byla nejdříve nestálost, umírají na zdánlivý pocit stálosti, který přivádí věčně živé srdce do hniloby. Pokud je člověk schopen milovat nesmí mít absolutní jistotu, která zapříčiňuje pocit stálosti. Láska je podle mně něco živého, věčně se pohybujícího, a jakmile o to přijde, vyhnije. Když nad tím tak uvažuji, je to vlastně střed mezi stálosti a pomíjivostí. Něco co osciluje. To co se v přírodě nehýbe, je mrtvé, myslím, že to platí i pro pocity. Když člověk řekne, miluji, není to nikdy definitivní, platí to pro danou chvíli. To co bude za pár minut, hodin, dnů je nejisté. A je to sakra při všech bozích co nám serou na hlavu krásné. Protože jedině v tom můžeme najít stálost, která má své základy ve věčné hrozbě pomíjivosti. Kašlu na věčnou vyhnilou stálost, chci tu živou, která je lidská a právě proto může i umřít.

Myslím, že to snad platí pro myšlenky.

A pro samotnou přírodu.

Mám rád postmoderní dobu, je tu tolik realit, tolik pohledů, které když se zkombinují, vytváří výsek celku. Tohle je jeden malinkatý výsek, pohled, kterým vnímám svět. Je rozporný i nerozporný. Není tak lehce postihnutelný a neuznává pravidlo nerozpornosti.

Didgeridoo Třešeň Ladění C

Aby těch hudebních novinek nebylo málo tak jsem svůj hudební repertoár rozšířil i o nové rido. Tentokrát je to ladění C, takže zvuk je více hutnější. Kvalita rida není rozhodně velká, zní velice slabě a je velice těžké ho rozeznít a o přefucích ani nemluvím:) Ale má jednu nespornou výhodu, není moc hlasité takže s ním jde v pohodě hrát i v noci, nebo případně v parku (s tím předpokladem, že moc nechcete rušit okolí), další výhoda je v tom, že je to učitel. Pokud na něj něco zahrajete bezchybně tak už to zahrajete úplně na cokoli...Sám to začínám pociťovat když pak vezmu do rukou svoje dubové rido:o) V každém případě děkuji svému bráškovi za zapůjčení:o)

V poslední době, nemám skoro vůbec chuť něco psát, což je velký problém protože musím do školy udělat pár seminárních a ročníkových prací...ale věřím, že to samo odezní. Mám teď chuť spíše hrát a prožívat. O čemž svědčí třeba tyto příspěvky, kde se podělala filozofie?:))

Kytara

V mém životě se stala další zajímavá událost. Rozhodl jsem se začít hrát na kytaru, podědil jsem jednu starší, která měla uvolněnou kobylku a staré struny.
Sic trochu neuváženě, jsem se v servisu kytar nechal zmanipulovat a nechal jsem spolu s kobylkou nasadit struny kovové, což je podle některých kytaristů jako nalít do benzínového motoru naftu:)).
No co naplat jakmile je poničím budu je měnit za nylonové. Ty mají výhodu v tom, že se více hodí na "harfový" styl hry. Tak nějak jsem zavrhl hru s trsátkem a raději se budu učit brnkat všemi prsty. Pro to, abych se naučil hrát tak jak si představuji jsem si našel i učitele. Uvidíme jak to půjde...ale už teď vím, že další nástroj rozhodně přibírat nebudu.