"V Ostravském Domě umění, od 19h, solový koncert v rámci společné výstavy Orbis Pictus, privezu i křišt’álový nástroj.."
Když jsem si přečetl tenhle popisek, řekl jsem si, že nesmím promarnit příležitost a rozhodně si musím tohoto člověka poslechnout. Protože přece jen je znám, jako jeden z nejlepší hráčů na tento nástroj u nás...
Smejkal mi ukázal dvě důležité věci, je mistr svého oboru, ale příběh jeho hudby nedokážu nikterak rozkódovat a ať jsem se ho snažil pochopit sebelépe, slyšel jsem jen techno v přezvučené místnosti, ve které jsem nedokázal vydržet do konce. Když skončil první "blok" a Ondřej vyměnil Didgeridoo, pochopil jsem, že už to asi jiné nebude. Přechody mezi rytmy byly velice strmé a jeho zpěv na začátku považuji za velice špatný vtip, protože byl falešný. Smutné také je, že na konci zdělil, že by s tím slavným křišťálovým ridem dokázal nazvučit místnost se 150 lidmi...proč to neudělal v místnosti, kde bylo lidí stěží 50 lidí je mi záhadou...
Tenhle koncert, ale i přesto byl přínosný ukázal mi, že v hudebním projevu je nejdůležitější příběh, zdělení, něco co chytne za ruku a povede člověka někam pryč. Je mi jasné, že Ondřej tím vším chtěl něco říct, ale jeho příběh se ztrácel v "přezvučení" a v komplikované technice...
