neděle 22. května 2011

21.5.2011 Zbrašovské aragonitové jeskyně Koncer Didgeridoo


Včera jsem měl tu možnost zúčastnit se akce, které se konala na poměrně zajímavém místě a to v aragonitových jeskyních v Teplicích nad Bečvou. Hned po příjezdu mne přivítala nádherná příroda a o to více se zvedlo mé očekávání nadcházející série koncertů.

Hudební program byl následující: Zdeněk Vilímek (didgeridoo a zpěv), Mira Hepil (didgeridoo), Pavel Hedrych (alikvotní zpěv a brumle), Pavel Vala (výrobce vrtaných didgeridoo a hráč na didgeridoo) s dcerou Marietou (příčná flétna a koncovka) a Pavel Cholevik (djembe), Martin Ludvík (didgeridoo), Pavel Vank (provozovatel webu didgeridoo.mysteria.cz) s kapelou Rytmy Země (http://bandzone.cz/rytmyzeme) a Honza Roubek s kamarádem Samem, který žil v Austrálii (didgeridoo).


Kvalita koncertů byla poměrně silně kolísavá, po úvodním slovu zahrál sám pořadatel, který předvedl velice solidní výkon a skvěle zvládnutou techniku, poté přišel poměrně velký šok, kdy zahrál "nějaký australan" smutné bylo, že neovládal cirkulační dech a jeho výkon, působil po velice dobrém výkonu pořadatele jako pěst na oko.


Příště se raději neohlížet na to, že je někdo z oné mytické zemně a raději nabírat lidi dle hráčských kvalit. Po žalostné performaci onoho hocha z Austrálie přišli na řadu začátečníci, vzhledem k tomu, že začínají nebudu jejich výkony komentovat a budu doufat, že budou dále rozvíjet svou techniku a hlavně kompozici. Ale nutno říct, že výkonem nijak nepřekvapili uvidíme jak se případně zlepší a budou dále posunovat svou techniku hry.

Následně se přišel menší zlom v podobě velice vyrovnaného výkonu Rytmů země, kde byla předvedena velice dobrá hra na Didgeridoo, Flétnu a hlavně alikvotní zpěv, který byl takřka dokonalý, kdyby bylo v jeskyni echo, byl by celkový zážitek naprosto skvělý.


Na závěr zahrál a zazpíval organizátor se svým kamarádem kytaristou. Výkon opět velice dobrý jen malá rada pro kytaristu. Příště si dát kytaru do jeskyně mnohem dříve, nebude se potom tak rychle rozlaďovat. A v případě, že se kytara rozladí těsně před začátkem performace, není žádná ostuda si svůj nástroj ladit déle nebo použít přímo stage klipovou ladičku.


Když nás organizátoři na konci vyhnali, tak nám ještě všichni na odchod zahráli, konec působil velice spontánně a uvolněně.

Ještě dodám pár výtek, velice špatně hodnotím naprosto neprofesionální přístup fotografa z mladé fronty, který neustále fotil bleskem a rušil celý průběh koncertu, skoro se divím, že účinkující po těch záblescích nespadli z monolitu. Organizátoři by měli pro příště všechny fotografy poučit o tom, že by měli fotit "eticky" a ne jako hovada.

Jsem zvědav na příští ročník. Protože osobně si myslím, že koncerty v jeskyních mají velký potenciál. Pro příště bych dál vědět více poloprofesionálním případně pokročilejším kapelám, přece jen zaplatit 100 korun je docela dost.


Stránky projektu: Tady

Žádné komentáře:

Okomentovat