Deník Strážného

14.Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Dnes byl zvláštní den, hlídka ubíhala neskutečně pomalu. Přesně takové dny nesnáším. Přes bránu, jsem pustil jen pár pocestných a obchodníků. Ale pak jsem uslyšel z blízkého lesa šílený smích. Takový…Neumím to popsat, ale mrazilo mně. Pak to přestalo… Naštěstí proběhlo střídání stráží… Zkusím na to nemyslet. Raději už konečně vyřežu to kolébku pro svého syna. Žena mě už plísní přes týden…

18.Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Včera se stalo něco strašného! Jedna celá karavana s jídlem byla nalezena zmasakrovaná. Téměř, já nevím rituálně? Všichni v ní bez rozdílu byli rozsekání na kusy. I zvířata. A nic z ní nebylo ukradeno. Starší ve vesnici si myslí, že to byl nějaký běs. Skvělé! A zrovna já musím být Strážný. Zatím naštěstí není v plánu, žádná trestná výprava. Chraň Perun! Ty lesy okolo vesnice jsou... Ne nebudu zbytečně plašit sám sebe. Alespoň že ta kolébka je už hotová! Žena měla radost. Já také konečně po dlouhé době smím do její postele…

20.Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Katastrofa! Noční služba byla strašná! Nejhorší v mém životě…Nějaký šílenec s pěnou u hyby vyběhl z lesa. Byl celý od krve v roztrhaných hadrech. A páchl tak moc, že se mi chtělo zvracet. Nechápu to, byl vyhublý až na kost a v ruce držel nádherný meč, který jasně zářil. Sic byl také od krve. Zabil jsem ho. Nebylo jiné volby…Ale nejvíc mě vyděsilo to, když umíral. Úlevně se na mně usmál…Pak jsem už jen jeho tělo hodil do stoky. Takových jako on, tam je nepřeberné množství. Velitel by mi ten jeho meč jistě zabavil. Proto budu dělat jako by se dnes nic nestalo! V každém případě mám nový meč.

21.Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Ten meč! Naprosto úžasná zbraň! Dnes jsem na výcviku stráží porazil velitele! Jako by mojí ruku vedl někdo jiný. Ten meč mi dává obrovskou sílu! Jak jen se k němu mohl dostat ten trhan? Pche teď má ten meč pána jakého si zaslouží! Velitel se ptal, odkud ten meč mám. Řekl jsem mu, že je to dar od vzdáleného příbuzného. Sežral to i s navijákem…Hlupák.
Služba uběhla dnes hodně rychle. A doma mě čeká odměna… Žena je v posteli sdílnější než obvykle. Konečně…Konečně se mi začalo dařit!

25. Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Nevím proč…Ale vždy když usínám, začínám slyšet takový…divný šepot. Dětské hlásky. Ne dětské. Spíš zvracené hlasy nějakých démonu. A každou noc je to silnější. Zatím nevím, co říkají. Ale mám z toho husí kůži. Nemůžu spát…Nemůžu usnout! Vždy když na mě jde spánek…Tak je slyším! Když si zacpu uši, tak je taky slyším… Ale nakonec usnu a pak nastane to peklo… Sny plné krve, zabíjení, zvráceností… A v těch snech v dálce na kopci stojí postavy. A jednu z nich sem poznal… Byl to ten trhan co jsem ho zabil. Nesmím na to myslet. Prostě nesmím….

27. Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Kurva! Dnes jsem zmlátil svou ženu do krve. Nevím proč takový záchvat šílenství. Na malou chvíli jsem se nemohl ovládnout a jen jsem sledoval svou ruku, jak jí bije do bezvědomí. Teď pláče… Můj syn taky. A já…taky pláču. Já…já…Nevím co se děje. Dnes jsem ani nešel na službu. A ty hlasy… Už je slyším pořád, ten šepot. Ten šepot. Musím přejít na to co se děje.

28. Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
To ten posraný meč! Je to ním vím to! Ty skurvené znaky září více a více. Chtěl jsem ho hodit do jezera. Ale nešlo to. Vždycky mě něco zadrželo. Musím zajít za vědmou. Ta bude vědět co s tím. U Peruna ten meč je prokletý! Jsem blázen… Takový blázen. Proč jsem se ho jen dotýkal, mohlo mi to dojít hned…. Žena pořád pláče. Nepřibližuji se k ní. Hlasy sílí. Už rozeznávám slova. Jedno z nich je zabij…

29. Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Hmmm dnes jsem zabil vědmu. Když pronášela zaklínadlo. Tak jsem se zase přestal ovládat. A uškrtil ji holýma rukama. Nevím proč…Ale bylo mi dobře tak moc dobře. NE! Co to píšu… Bože není jiná šance, ztrácím sám sebe. Zabiju se… Ano. Elis… Promiň za to všechno. Zajdi za kapitánem… A ten ti pomůže. Miluji tě…a vždy budu milovat!

30. Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Ne! Ne! Proč… Já, nemohu se zabít, ta ruka se vždy vrátí a zadrží meč… Nejde se ho zbavit už s ním i spím. A to nejhorší… Zabil jsem Elis. Roztrhal jsem jí jako nějaké zvíře. A svého syna jsem… NE, jsem zrůda… Musím do lesa…Tam neublížím nikomu……

31.Slunobraní 850 Údolního Letopočtu
Byl jsem hlupák. Dříve jsem měl zavřené oči a nyní jsem je otevřel. Pocítil jsem radost koupat se v krvi. Zabíjet. A ničit. To je mým osudem ty hlasy, jsou dobří rádcové. Říkají mi co mám dělat a já to dělám. Zabíjím a zabíjím…. Taková nádhera. Zabíjím pomalu. A vesnice se bojí. Cítím její strach až sem… Těším se na sny…Vždy je tam tolik…věcí.

10.Stromopadu Údolního Letopočtu
….Hlasy sílí i když jejich zvuk zní tak krásně
jako by mé poslední zbytky mě samotného mizely. Nevadí mi to… Už mi nevadí nic. Musím poslouchat hlas meče.

15. Stromopadu Údolního Letopočtu zapsáno velitelem stráží města Hlubina
Poslední zápisek, nenapsal již ten prokletý šílenec. Ale já… Našli jsme toho blázna vyhublého na kost. Jeho šílenství bylo už tak veliké, že ani nejedl, myslel jen na zabíjení. Po přečtení deníku, jsem rozhodl, toho meče se už nikdo nedotkne a tato jeskyně bude zavalena kamením. I se mnou. Protože… já se toho meče dotkl. Já, budu poslední oběť meče. Je mi líto… že už neuvidím svou rodinu a přátelé. Je mi líto, že se mou mohylou stala tahle jeskyně. Zkoušel jsem se zabít, ale podle očekávaní, nešlo to. Zatím ještě neslyším hlasy ale…To přijde. Vím to… Nechť je tento zápisek varováním, pro vás kdo stojíte nad mou kostrou a nádherným mečem.
…kež by Morana přišla co nejdříve… Svítilna už dohořívá…. Sbohem.