The city of Ember

K tomuto filmu jsem přistupoval jako k odpolednímu odlehčení po práci. A musím říct, že to bylo odlehčení velice příjemné. Čekal jsem, že film mě nechá zcela chladným, ale překvapení asi přicházejí, až ve chvíli kdy to nejméně čekáte.

Pro lidi co kdysi v temné době, krutě pomalých počítačů hráli neskutečně zábavné RPG Fallout, bude tento film malým závanem mládí. RPG Fallout, které se vyznačovalo ponurou poválečnou atmosférou, rozpadlými městy a velkými podzemními kryty, které se postupně po válce začaly otevírat. Ať už dobrovolně nebo nedobrovolně, začali do zničeného post nukleárního světa proudit lidé, kteří nikdy nepoznali sluneční světlo. Technologie se zde stala téměř zapomenutou magií, nikdo neví jak jí opravit a pokud ano, nemá náhradní díly...

A přesně taková velice specifická atmosféra na mně dýchla z tohohle rodinného filmu. Ano příběh je nesen dvěma dětmi a dalo by se říct, že nic nového pod sluncem nepřináší. Místo toho přináší atmosféru, tak strašně podobnou některým pocitům z Falloutu. Tak tak fungující technologie dosluhuje, lidé už nemají náhradní díly a k tomu všemu dochází jídlo. Plus je zde město pár kilometrů pod zemí a náboženství, které spoléhá na to, že přijdou tvůrci města a lid zachrání.
To, že se po tomhle městě prohánějí malé děti a snaží se z něj dostat je věc druhá. Nevadila mi, díky tomu jsem si u filmu odpočinul a neodešel od něj s depkou...(ale byla by to sakra příjemné depka:o)) Byl jsem rád, alespoň za tu chvilkovou atmosféru, kterou jsem popsal nahoře.

Plus pro filozofy tu máme krásné vystoupení z jeskyně. :))) Na konci jsem se musel opravdu od srdce zasmát!!!:) (Zas tak moc jsem neprozradil a navíc nejde zde o příběh, ale o atmosféru)